Dnes jsem si vybrala téma – děti, protože je to vlastně i moje každodenní práce, něco, co miluju a čemu se chci věnovat až do důchodu. Já sama děti ještě nemám, ale jednou bych chtěla mít, ale upřímně si to zatím nedokážu vůbec představit, protože to není jen radost, ale taky veliká starost skrze finance, péče o jejich zdraví, vlastně dá se říci každodenní radost, ale i nervy. Už jako maličká jsem hrozně ráda dětem vymýšlela různé aktivity a úkoly, které plnily. Hrozně ráda jsem se o ně starala a moc mě to bavilo. Ale nikdy jsem nevěřila tomu, že bych mohla vystudovat pedagogickou školu.

dítě

Moc dobře jsem se neučila, na základní škole jsem měla trojky a naši mě chtěli dát na konzervatoř. Nakonec se mi ale splnil můj velký sen a já se místo konzervatoře dostala na pedagogickou školu. O tom, jak jsem na ní studovala tu vyprávět nebudu, protože by to bylo mimo téma. Nakonec jsem vystudovala a mohla jít dělat svojí vysněnou práci – učitelku v mateřské škole. Začátky byly dost těžké, protože jsem měla třídu plnou zlobivých dětí. Byly hlučné, lítaly sem a tam a já najednou začala pochybovat o svém rozhodnutí. Neměla jsem vůbec žádné zkušenosti, protože to, co vás učí na škole není vůbec to, co realita.

děti

Musím se přiznat, že ze začátku mi to moc nešlo, děti mě zlobily a vůbec neposlouchaly až v mé druhé práci mě začaly trochu více respektovat. Musela jsem se hlavně naučit a pochopit to, že děti potřebují důslednost, pravidla a řád, ale zároveň láskyplné jednání. Učitelka musí být někdo, koho děti mají rádi, ale zároveň to není jejich kamarád, ale respektují ho jako autoritu. Mohou se s vámi na něčem domluvit, ale zároveň vás musí také respektovat. I po těžkých zkušenostech, kterýma jsem si musela projít svoji práci naprosto miluji a za žádnou jinou bych ji nikdy nevyměnila. Děti léčí a přinášejí nám do života především velikou radost a naplnění.