Důvěryhodná daktyloskopie

Daktyloskopie je jedním z nejdůležitějších oborů kriminalistiky. Kdo by tento vědní obor neznal, když se jedná o zápletku mnohých kriminalistických příběhů. Není knihy nebo filmu, kde by otisk prstu neznamenal důležitou stopu. Jenže ani cesta, kdy se dostávala daktyloskopie do kriminalistiky jako důležitý a důvěryhodný krok byla poměrně strastiplná. Nebylo přece jednoduché přesvědčit všechny pány soudce, že tuto stopu mohou brát jako doopravdy platnou.

      Co to vlastně daktyloskopie je a kdo se tedy zasloužil o to, že se daktyloskopie stala celosvětově uznávanou? Jedná se o vědu, která se zabývá kresbou papilárních linií na vnitřní straně prstů na horních končetin, ale také třeba na ploskách nohou. Daktyloskopie se objevuje už ve starověkém Řecku, kde se otiskem prstu označovaly výrobky, vlastně šlo tehdy o podpis. Ale i v prvních stoletích po Kristu se objevují zmínky, že v Japonsku a Číně se tato metoda používala pro identifikaci jednotlivých osob. Až v 17. století se v Evropě objevil lékař Mapighi začal upozorňovat, že kresba na jednotlivých částech těla se mezi lidmi více či méně liší, což by se mohlo dále využít. Tímto zajímavých faktem se zabýval také všestranný český vědec Jan Evangelista Purkyně, ale až ve druhé polovině 19. století se pod názvem daktyloskopie ujala v kriminalistice, a to díky člověku, který se jmenoval Viliam Hershel. Ten navrhl, že by se tato metoda mohla využívat v kriminalistice, ale velkou pomocí mu byla již dříve připravená databáze ne sice velkého, ale aspoň nějakého množství otisků prstů.

              Zajímavé je, že se v poslední době objevují zmínky o tom, že lidský mikrobiom, který si nosíme nejen ve střevech, ale také na kůži a v ústní dutině, je ještě více specifický a dají se podle něj důvěryhodnější závěry. Možná je jen otázkou času, kdy se orientace z otisků prstů přenese na to, co si nosíme ve střevě.