Jak přišly staré národy ke svým znalostem?

Mnohé starověké památky v nás vzbuzují údiv. Pyramidy, ať už egyptské či jihoamerické nás nutí k přemýšlení, jak je dokázali postavit bez moderních nástrojů. Jiné stavby pak zase slouží jako přesný astronomický kalendář. Z dochovaných kosterních pozůstatků a mumií zase můžeme usuzovat na poměrně pokročilé medicínské znalosti.

Zdá se až neuvěřitelné, že by se tito primitivní lidé mohli dostat na takovou úroveň sami. Není tedy divu, že si mnoho lidí myslí, že měli pomoc zvenčí. Rozšiřují se proto legendy o mimozemšťanech, kteří jim tyto vědomosti předali.

To vše zní sice zajímavě, avšak zapomínáme na jednu věc – stále ještě se jedná o lidi. A pro lidi je poměrně typická inteligence a vynalézání nových věcí. Není tedy rozhodně nijak neuvěřitelné, že si za staletí pozorování hvězd všimli, jak se pohybují, a tuto znalost využili při svých stavbách.

Co se pyramid týče, bylo již několikrát dokázáno, že k jejich stavbě nejsou moderní nástroje potřeba. Námitkou zde je jejich opracování, neboť mezi dva kameny se nevejde ani žiletka. Jenže je nutné vzít v úvahu působení času a především váhy horních kamenů. Ty působí na ty spodní a během věků je v podstatě stlačily. Není tedy divu, že dnes je prostor mezi nimi minimální.

Pokud jde o lékařské znalosti, i ty mohly být snadno získány metodou pokusu a omylu. Například víme, že trepanace lebky byla ve starověku prováděna poměrně často. Je tedy pochopitelné, že se ji tehdejší léčitelé naučili provádět tak, aby po ní měl pacient co možná nejvyšší šanci na přežití.

Proč se tedy zdráháme uvěřit tomu, že by to vše lidé dokázali sami? Ve skutečnosti zde pracuje jakýsi podvědomý rasismus. Barevné lidi, ať už černochy či indiány, máme v podvědomí zaregistrované jako primitivy, a tak je pro nás těžké uvěřit, že by se dostali na takovou úroveň.

Přesto jsou to lidé jako my, se stejnou mozkovou kapacitou. Pokroky, kterých starověké národy dosáhly, tedy rozhodně nejsou nijak neuvěřitelné.